Zpráva o národní úrovni sociálního dialogu (zejména v médiích)

Zpráva předsedy OSMEDIA na konferenci UNI-MEI a EK, o sociálním dialogu, konané v Sofii, ve dnech 30.9.-1.10.2010

Jeden významný a poměrně čerstvý příklad může velmi zřetelně ilustrovat situaci v oblasti sociálního dialogu v České republice.


Před několika dny se v Praze konala masivní demonstrace. Zorganizovalo jí několik odborových svazů na vyjádření protestu mnoha státních zaměstnanců proti nejnovějším rozhodnutím nové české vlády. Vedoucí představitelé odborů zastupujících zaměstnance policie, zdravotnictví, učitele a hasiče původně očekávali, že se na demonstraci shromáždí kolem 20 tisíc zaměstnanců. Ve skutečnosti byl tento předpoklad překonán dvojnásobně. V centru Prahy se shromáždilo kolem 40 tisíc státních zaměstnanců a velmi hlasitě vyslovili svůj protest proti plánu vlády na snížení platů všech zaměstnanců výše uvedených kategorií. Hovoříme o jejich 10 % plošném snížení.


Dříve než rozvedu výsledek tohoto protestu - bylo to největší protestní shromáždění lidí za 20 let - rád bych poznamenal dvě věci: za prvé – je stanoveno našim právním systémem, že každý se může zúčastnit demonstrace, která je řádně ohlášena předem a která je povolena. To je oficiální právní rámec. A moje druhá poznámka je, že já osobně jsem se setkal s mnoha státními zaměstnanci, kteří se nepřipojili k demonstraci, protože jejich vedoucí jim hrozili propuštěním z práce, pokud tak učiní.


Tyto dvě skutečnosti jasně svědčí o situaci v oblasti sociálního dialogu v naší zemi. Existuje právní rámec, který je harmonizován s evropskými odborářskými normami. Existuje právo na demonstraci, právo na stávku, právní ustanovení o kolektivním vyjednávání a formální pravidla pro sociální dialog. Realita je velmi často trochu jiná.

Samozřejmě - strach ze ztráty zaměstnání v současné době je nejsilnějším prostředkem v rukou vedoucích. Tento prostředek může výrazně omezit a oslabit postavení odborů v rámci sociálního dialogu.

Další příklad této dvojakosti bych mohl přinést z oblasti veřejnoprávních médií. Moje zkušenosti z Českého rozhlasu, stejně jako zkušenosti mých kolegů z České televize se týkají podobného napětí mezi dobře stanoveným rámcem pravidel a realitou. Například: kolektivní smlouva uzavřená mezi vedením České televize a odborovou organizací tohoto média stanoví povinnost informovat vedení odborové organizace o všech výběrových řízeních na externí služby (tzv. outsourcing), která budou veřejně vyhlášena. To se děje - ale jen občas. Nedávno moji kolegové z televize zjistili z vnějších zdrojů, že vedení televize vyhlásilo výběrové řízení pro jednu velmi významnou oblast činnosti. Pokud by bylo realizováno, financování tohoto nejsilnějšího média by bylo velmi vážně ohroženo.


To je jen jeden z příkladů, ale obecně by se dalo říci, že navzdory pravidlům uvedeným a dohodnutým v kolektivní smlouvě je mnoho skrytých a netransparentních rozhodování, především u finančních toků. Zaměstnanci našich veřejnoprávních médií jsou neustále ujišťováni, že finanční situace médií je velmi dobrá. Ale když se odborová organizace snaží přesvědčit vedení, že finanční situace významné části běžných pracovníků trvale zhorší, není ochota řešit to, dokonce ani slyšet to. Rozdíl mezi platy managementu a ohodnocení "obyčejných" zaměstnanců se neustále zvyšuje.

Vraťme se k demonstraci, kterou jsem popsal na začátku mého projevu.

Nikdo ze státních zaměstnanců nechce popřít, že stav státní pokladny a vysoké státní dluh jsou vážné důvody k šetření peněz a snížení rozpočtu. Ale nová česká vláda - která je složena z členů pravicových stran - prohlašuje, že celé břímě restriktivní finanční politiky bude naloženo především na bedra státních zaměstnanců. Výsledkem tohoto rozhodnutí samozřejmě bude likvidace tzv. "střední třídy", se všemi důsledky pro celou společnost.

Demonstrace v Praze ukázala, že lidé už nebudou tiše akceptovat nespravedlnosti a aroganci politiků.

Po masivní demonstraci dne 21. září v Praze vláda zastavila své závěrečné řeči o zásadách rozpočtových škrtů a otevřela dveře pro další jednání s odborovou organizací. Jistě - tato skutečnost nemůže být označena jako vítězství úsilí odborářů. Jednání budou pokračovat, a konečný výsledek je těžké odhadnout. Ale je to nepochybně důležitý signál, že respekt odborů začne v naší společnosti vzrůstat. Zdá se, že stále více a více lidí bude chápat význam odborů a skončí šíření velmi často opakovaného názoru, že odbory jsou jen zanedbatelné relikty socialismu. Myslím, že moji kolegové z bývalých socialistických zemí vědí, o čem mluvím.

Nechci přeceňovat smysl protestu v Praze. Myslím ale, že to byl pozoruhodný krok, který může časem dodat našim odborům význam srovnatelný s významem v ostatních zemích EU.

Nejnovější zprávy: nejsilnější odborová konfederace (Českomoravská konfederace odborových svazů) oznámila, že pokud česká vláda přijme plánované změny v zákoníku práce, tak konfederace vyzve ke generální stávce.


Na závěr jen několik poznámek o struktuře odborů v oblasti českých médií. Odborové organizace existují pouze ve veřejnoprávních médiích - v České televizi, Českém rozhlasu a České tiskové agentuře. Neexistují žádné odbory v soukromém sektoru, a pokud jsem informován, nikdo z pracovníků v soukromých médiích není zapojen do činnosti Evropské rady zaměstnanců. Opět stejný problém jako jsem zmínil výše: zaměstnanci v soukromém sektoru mají podle zákona nárok vytvořit a připojit se k těmto organizacím. Ale strach ze ztráty zaměstnání odrazuje zaměstnance, aby tak učinili.

 Aktuality  |  OS Media  |  ČT  |   ČRO  |   ČTK  |  UNI-MEI  |   Lidé  |  Archiv do r.2008  | Kontakty